Přeskočit na obsah

Alois Vicherek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Vicherek
Major Vicherek po ustanovení světového rekordu 7. června 1928
Major Vicherek po ustanovení světového rekordu 7. června 1928
Narození20. června 1892
Petřvald
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. ledna 1956 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťBožena Vicherková (do 1942)
Vojenská kariéra
HodnostSborový generál
Doba služby1915 – 1950
SloužilČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
SložkaRakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
VelelVelitelství letectva hlavního štábu, Praha
VyznamenáníČeskoslovenský válečný kříž
Croix de guerre
Řád čestné legie
Řád britského impéria
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Alois Vicherek (20. června 1892, Petřvald[1] – 15. ledna 1956, Praha) byl český vojenský letec, důstojník, účastník první a druhé světové války.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Byl páté dítě z 12 dětí havířské rodiny Jana a Aloisie Vicherkových. Když v páté třídě obecné školy splnil povinnou školní docházku, dostal již v březnu 1906 tzv. úlevu z důvodu vynikajícího prospěchu. Po dobu 8 měsíců pracoval u zedníků, poté 5 měsíců vyvážel rubaninu jako tzv. táčkař na dole Alpinka v Porubě, dnešní Orlové. Následně pracoval v zámečnické firmě jako učeň strojního zámečnictví. Při učení v letech 1907–1910 absolvoval s vynikajícím prospěchem večerní pokračovací školu v Orlové. Na důl Alpinka se vrátil jako strojní zámečník, kde měl na starosti údržbu důlních strojů. Od 13. září 1911 studoval na dvouroční státní průmyslové škole mistrovské v Brně, obor strojnický a elektrotechnický, ale přes prázdniny pracoval na svém původním pracovišti. Po úspěšném ukončení průmyslové školy už na důl Alpinka nenastoupil, protože si našel místo konstruktéra ve firmě Orlovská strojírně a slévárna v Porubě. Strojírna však zastavila výrobu a Alois Vicherek přešel do firmy Elektromotor – Erich Roučka Blansko, kde pracoval jako konstruktér na konstrukcích elektrických měřicích přístrojů a transformátorů.[2][3][4]

V roce 1915 byl odveden do rakouské armády a odešel na východní frontu. Dne 21. července 1916 se dostal do ruského zajetí a dne 1. srpna 1917 vstoupil do Československého vojska na Rusi.[5] Jako příslušník legií v rámci 5. pěšího pluku střeleckého T. G. Masaryka se zúčastnil bojů proti bolševikům na Sibiři [6].

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 se stal leteckým důstojníkem a prováděl přesun letecké školy z Omska do Nikolsk Usurijska. Po návratu do vlasti působil v leteckém útvaru v Chebu. V letech 1924–1927 studoval na prestižní École Supérieure d'Aeronautique (Vysoká škola letecká) v Paříži, jediné svého druhu v Evropě, na které získal titul inženýra letectví a strojní mechaniky.

Jako sportovní letec získal v roce 1925 pět československých rekordů. V říjnu 1925 vykonal prezident ČSR, T. G. Masaryk oficiální návštěvu ve Francii. Tento let pilotoval škpt. Alois Vicherek a v Paříži byl francouzským prezidentem Doumerguem dekorován vyznamenáním "Chevalier de la Légion d'honneur“ (rytíř Řádu čestné legie).

Ve dnech 6.–7. června 1928 ustanovil světový rekord na uzavřené trati, kdy uletěl 2 500 km za 19:53 hod na letadle Avia BH-11b s motorem Walter 60HP. Na stejném letadle vystartoval 5. října 1928, aby se pokusil překonat světový rekord na přímé trati. Trasa vedla přes Polsko a pobaltské státy do Sovětského svazu a cílem mělo být město Omsk. Let skončil havárií ve sněhové bouři nedaleko města Bědnoděmjanovsk (Spassk), při které byl Vicherek zraněn. Přesto byl let s délkou 2011 km uznán jako platný světový rekord.[7][8]

V roce 1933 přešel na Ministerstvo národní obrany ČSR a v r. 1937 byl povýšen na brigádního generála.

V roce 1938 se zapojil do Slezského odboje a podílel se na odchodu českých vojenských letců do zahraničí přes Těšínsko do Polska a pak přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie a Anglie. Hrozilo mu bezprostřední zatčení Gestapem, a proto 15. ledna 1940 odešel do zahraničí. Stal se velitelem československého letectva ve Francii a poté ve Spojeném království. Začal používat krycí jméno Josef Slezák.[9] V Anglii ho ve velení letectva nahradil gen. K. Janoušek, protože britské ministerstvo letectví mělo k osobě Aloise Vicherka výhrady. A. Vicherek žádal, aby byl jako prostý dobrovolník – pilot zařazen do bombardovací perutě, ale nebylo mu vyhověno. [zdroj?] V roce 1941 onemocněl těžkou trombózou, ale po třech měsících nemoc překonal.

V ČSR zůstala jeho žena Božena Vicherková, která byla v sedmém měsíci těhotenství, a dvouletá dcera. Po odchodu svého manžela pokračovala v ilegální činnosti, mimo jiné byla činná v odbojové skupině pplk. J. Mašína a kpt. V. Morávka. Dne 3. 7. 1942 byla zatčena a již 24. 10. 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen.[10] Děti se podařilo příbuzným zachránit.

V roce 1943 byl A. Vicherek pověřen výkonem funkce předsedy Československého Červeného kříže. Na jaře 1945 přešel na první osvobozená území Československa a v Košicích byl jmenován velitelem letectva a povýšen na divisního a poté na sborového generála. Za účast v I. i II. světové válce a v odboji obdržel mnohá vyznamenání. Po upevnění moci komunistů po únoru 1948 se stal faktickým velitelem letectva plk. J. Hanuš, člen KSČ.[zdroj?]

Selhání

[editovat | editovat zdroj]

Vicherek nebyl politicky angažován, avšak 15. ledna 1949 napsal dopis, ve kterém upozorňuje Bedřicha Reicina na zavilé nepřátelství západních letců proti Sovětskému svazu a jejich víru v obnovení kapitalistického řádu. Tato vstřícnost mu umožnila setrvat ve funkci další rok a půl. Na konci roku 1949 se účastnil spolu s Václavem Kopeckým, Ludvíkem Svobodou, Bedřichem Reicinem a sovětským velvyslancem M. A. Silinem slavnostního otevření Výstavy darů generalissimu Stalinovi k jeho 70. narozeninám.[11] O necelé dva měsíce později se za účasti stejných osob účastnil slavnostního zahájení výstavy „Svět sovětů - okno do SSSR".[12] Ve svých 58 letech byl penzionován se zachováním generálské hodnosti.[10]

Zbyněk Miloš Duda ve své knize Agonie svědomí popisuje Aloise Vicherka jako kladného intelektuála, vojáka a vlastence, který až na samém vrcholu své moci a až v samém závěru života zradil své lidství, demokracii, svobodu i osobní ideály.[13]


Měl problém sehnat zaměstnání a z existenčních důvodů byl nucen nastoupit jako laborant do pražského podniku Regula Nusle (původně 1918-50 ETA Nusle, 1950–64 Regula Nusle, potom ZPA Nusle v dnešní Bartoškově ulici, do roku 1948 ulice Dr. Engla v Praze XIV- Nuslích). Zemřel v Praze 15. ledna 1956 a byl pohřben bez vojenských poct.

Památník Aloisu Vicherkovi

Pocta

[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. května 1947 přijal z rukou předsedy MNV Aloise Blacha diplom stvrzující čestné občanství Petřvaldu.[14]

Na poctu generálovi Vicherkovi nechalo město Petřvald pojmenovat náměstí u radnice – náměstí Gen. Vicherka a zhotovit pomník.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství (1919)
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Řád čestné legie, V. třídy – kavalír Řád čestné legie, V. třídy – kavalír
Řád Polonia Restituta, III. třídy – Velitel Řád znovuzrozeného Polska, III. třídy – Velitel
Řád jugoslávské koruny, III. třídy
Croix de guerre 1939–1945 Croix de guerre 1939–1945
Československý válečný kříž 1939–1945 s lipovou ratolestí Československý válečný kříž 1939–1945 s lipovou ratolestí
Řád britského impéria, V. třídy – člen Řád britského impéria, V. třídy – člen
Československá vojenská medaile "Za zásluhy", I. stupně Československá medaile za zásluhy, I. stupně
Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a Sovětský svaz Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí se štítky Francie, Velká Británie a Sovětský svaz
Britská hvězda 1939–1945 Hvězda 1939–1945
Britská medaile Za obranu Britská medaile Za obranu
Britská válečná medaile 1939–1945 Britská válečná medaile 1939-1945
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Jugoslávský řád bratrství a jednoty, I. třídy se zlatým věncem jugoslávský Řád bratrství a jednoty, I. třídy se zlatým věncem
Řád Bílého lva, I. stupeň Řád Bílého lva, I. stupeň

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ KUDRNA, Ladislav. Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941 Neznámý archivní dokument ve světle faktů. Securitas Imperii [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2011-01-01 [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ KUDRNA, Ladislav. Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka o událostech od československé mobilizace do 4. března 1941 Neznámý archivní dokument ve světle faktů [online]. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ HAJZLEROVÁ, Irena. Kapitolky z historie Petřvaldu. 1. vyd. [s.l.]: Město Petřvald / Státní okresní archiv / OKD, 2001. 96 s. ISBN 80-86388-01-8. S. 84. 
  5. ↑ Alois Vicherek v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  6. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris, 2019. 219 s. ISBN 978-80-87173-47-3. 
  7. ↑ Bulletin Walter, ročník 1929, číslo 4, strana 1
  8. ↑ Sborový generál Alois VICHEREK. www.army.cz [online]. [cit. 2009-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-31. 
  9. ↑ https://www.vuapraha.cz/cechoslovaci-v-zahranici/83744
  10. ↑ a b VALIŠ, Zdeněk. Zapomenutí generálové. Obrana lidu. 1993-03-06, roč. 52, čís. 9, s. 11. Dostupné online. 
  11. ↑ Dary z lásky a vděčnosti J. V. Stalinovi. Obrana lidu. 1949-12-06, roč. III., čís. 285, s. 1. Dostupné online. 
  12. ↑ Výstava „Svět sovětů - okno do SSSR". Obrana lidu. 1950-01-20, roč. IV., čís. 17, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Agónie svědomí /Gen. let. Alois Vicherek a jeho generace ve světle českých dějin 1892-1956 - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-06-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ Div. gen. Alois Vicherek čestným občanem Petřvaldu. Obrana lidu. 1947-05-25, roč. 1, čís. 122, s. 3. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Generálplukovník Alois Vicherek. Generálův deník: deníkové záznamy z let 1940–1954. Machart 2022. ISBN 978-80-7656-047-5
  • MATROSZOVÁ, Veronika. Českoslovenští legionáři, rodáci a občané okresu Karviná. Praha: Státní okresní archiv Karviná, 2005. ISBN 80-86388-32-8. 
  • HAJZLEROVÁ, Irena. Kapitolky z historie Petřvaldu. Petřvald: Město Petřvald, Státní okresní archiv Karviná, OKD a.s. Důl Odra o.z., 2001. ISBN 80-86388-01-8. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Agónie svědomí : Generál Alois Vicherek a jeho generace ve světle českých dějin. Praha: Votobia, 1997. ISBN 80-7220-045-3. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Sborový generál letectva Ing. Alois Vicherek - Josef Slezák. Kaleidoskop journal Legionářských tradic. 2008, čís. 1/08, s. 8–17. ISSN 1802-1409. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Sborový generál Ing. Alois Vicherek. Cheb: Svět křídel, 2010. ISBN 978-80-86808-86-4. 
  • DUDA, Zbyněk Miloš. Legendy československého letectví. Praha: Nakladatelství Netopejr & Anlet, 2011. ISBN 978-80-87044-42-1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Vicherek&oldid=24447858“